Alexandr Vysloužil 1959 - 2024

Jaroslav Brzobohatý    15.1.2024

Psát o Sašovi Vysloužilovi v minulém čase je strašně nezvyklá a bolestná věc. Pro Sašu byl svět silničních závodních motocyklů tím, pro co žil. A co miloval. Až do konce.

Závody ho zajímaly od mala a vždycky snil o tom, že bude závodníkem. Měl k tomu odvahu, nadšení, a i potřebnou řemeslnou zručnost. Co mu naopak chybělo, byly peníze. Ale i tak se uměl prosadit navzdory své nevalné ekonomické situaci. Roky strávené za řídítky na závodních drahách patřily v jeho životě k těm nejšťastnějším. Byl v tom dobrý. A protože se chtěl o tu radost podělit, přivedl tam i početnou skupinu závodnických adeptů. Včetně svého syna Jana, synovců Robina, Lukáše a Dana. Plus plno dalších. Nejenže nováčkům ukazoval stopu na dráze, ale byl vždycky pro ně při řešení nejrůznějších problémů kolem. A že jich při závodění je.

Další důležitá věc spojená se závoděním. On, Saša Vysloužil, přivedl na naše závodiště nemálo nových tříd. Namátkou 125 SP, 250 SP, 400 SSP atd. Všechny tyto třídy sám jezdil. A dobře. Protože dobře věděl, že závodění je drahá záliba, snažil se, aby u nás zdomácněly takové třídy, které jsou ještě ekonomicky únosné. A podařilo se mu to.

Taky uměl být nápomocen radou i skutkem kolegům, kteří byli v nouzi. Vůbec chuť a vůle pomáhat byla dominantní složkou Sašovy košaté osobnosti. Bohužel často pomáhal i lidem, kteří si to vůbec nezasloužili.

Pod poněkud drsnou vnější slupkou byla ukrytá i jiná část jeho osobnosti. Třeba měl hrozně rád děcka. Nejen svou vnučku Emičku, ale i cizí. V jeho posledním působišti na Lánech za ním jich chodilo plno. Říkali mu strejdo a chodily mu třeba venčit psy. Což je další věc – měl rád zvířata a vždycky jich měl kolem sebe plno. Říká se, že zvíře pozná líp než člověk, kdo má dobrotu v srdci. A Saša Vysloužil jí měl opravdu vrchovatě!

Sašův odchod do závodnického nebe rozdělí svět na dvě části. Na éru Sašovu a svět po Sašovi.
Ten druhý bude o hodně chudší a míň barvitý. A nikdy už nebude jako dřív.
Saša Vysloužil mně poctil svým přátelstvím desítky let. Udělal pro mě, stejně jako pro mnoho dalších kamarádů, neuvěřitelný věci. Nikdy nelitoval času ani energie. Nebylo mu zatěžko asistovat nebo přímo vymýšlet sebebláznivější nápady. Do poslední chvíle byl klukem.